« Petr Ondříšek Web.Design Grammar Zvěrokruh Foto Pentax Tahák

Mysterium Třináctého je mysteriem absolutní volnosti...

Kdo je Třináctý?

Doposud jsme se při charakteristice jednotlivých znamení opírali o tisíciletími propracovaný astro-logický systém. Popisovali jsme vibrace dvanácti s pomocí dělení na čtyři živly, tři kříže, tři zóny, čtyři kvadranty a hemisféry. Mohli jsme se orientovat podle světových stran, ročních období, životních etap...Ano, doposud jsme se pohybovali v určitém časoprostoru, doposud jsme putovali po kruhu, který se však s dvanáctým znamením uzavřel.

Zopakujme si znovu otázku:

Existuje východ z kruhu? Je možné vymanit se ze zajetí neustálých odchodů a návratů, vymanit se z kola Sansáry? Třináctý je odpovědí na tyto otázky - Třináctý, jehož existence již není podmíněna pražádnými koordináty, Třináctý mimo prostor a čas...

Mysterium Třináctého je mysteriem splynutí

s Časem,mysteriem štěstí...

Dvanáct znamení Zvěrokruhu. Dvanáct sfér, dvanáct území těsně k sobě přiléhajících, zároveň však oddělených stroze stanovenými hranicemi...Představme si je nyní jako pomeranč, jako božský, sluneční plod. Pomeranč o dvanácti dílcích, Zvěrokruh v trojrozměrné podobě. Představme si, kterak pojídáme dílek za dílkem, prožíváme jedno období za druhým, až do konce...Každé z jednotlivých znamení zaujímá určitý vztah k této skutečnosti, vztah, který je charakterizován jeho umístěním ve Zvěrokruhu, jeho umístěním ve frontě na pozření:

Beran je pozřen jako první, nemá tedy čas na dlouhé váhání, na přetvářku a braní ohledů - snad se ani nestačí něčeho zaleknout, snad proto tak málo strachu a tendence vrhnout se vždy jako první do těch nejnebezpečnějších situací...

Býk již zná lítost a emoce, již zahlédl smrt ve své blízkosti, vnímá jí však jako ztrátu formy, na kterou si teprve zvyká, jako ztrátu oblíbené hračky...Má již trochu času na vytváření konkrétních hodnot, stihne však jen načrtnout obrysy, zanechává po sobě jen stopy v písku, které brzo spláchnou vlny příboje....

Blíženec pozoroval značně protichůdné reakce svých předchůdců a pokouší se najít svůj přístup, hledá způsob, jak pochopit skutečnost blížícího se pozření, zkouší popsat své pocity, avšak nemá čas proniknout do hloubky...

Rak nalézá záchranu v zanechání potomstva, v úniku do paralelních světů, vnímá počínání svých předchůdců jako chaotické, zkouší tedy metodu «mrtvého brouka» a doufá, že bude ušetřen, nepovšimnut ...

Lev zachycuje celou epizodu, kterou mohl prozatím pozorovat, jako zábavnou historii, která se ho zdánlivě netýká - cítí se býti natolik vydělen, snad se dokonce i považuje za tvůrce toho všeho...únik hledá v zábavě, v tvůrčí realizaci - tak zesiluje sebevědomí, vědomí jedinečnosti a nedotknutelnosti...

Panna - poslední dílek první poloviny pomeranče ... Stejně tak i nevinná Panna-princezna zůstává o samotě se strašným drakem, či se svým vyvoleným ženichem. Vnímá prázdnotu svého dosavadního života a doufá v plnost před sebou. Vztah k faktu požírání se začíná měnit - vždyť je to někdy dokonce příjemné, v každém případě je možné si zvyknout...

Váhy začínají další polovinu, další «poločas» - harmonie je narušena, nastává boj za její udržení za každou cenu - snad tehdy,když si udržíme určité zvyky a budeme dodržovat určitá pravidla, snad tehdy nebudeme pozřeni...Snad je možné se s Požíračem nějak domluvit..

Štír již pochopil, že domluvy nepomohou - zbavuje se všeho zbytečného a pouští se do boje, do zoufalého boje, jehož marnost si nechce připustit...Než čekat, něž pomalu a zdlouhavě potupně umírat, to raději celý proces urychlit, přiblížit se k Požírači co nejblíže, vyzvat ho na souboj...

Střelec hledá únik ve filosofických teoriích, hledá způsob záchrany a spásy těch, kdo již byli pozřeni, kombinuje jejich přístupy, využívá odkaz, který po sobě zanechali a vytváří ideální programy a postupy, kterak se pozření vyhnout...

Kozoroh se již na nikoho nechce spoléhat, poučen příkladem svého předchůdce, pokouší se sám uniknout, sám se vydává vstříc jícnu Požírače, sám šplhá vzhůru, sám si vytváří svůj vlastní náhrobek. Jeho skeptický vztah ke všem teoriím a duchovním ideálům je příznačný a není divu - vždyť mohl na vlastní oči zblízka pozorovat, kterak i oni byli bez prodlení pozřeni...

Vodnář pod heslem «Po mně potopa» boří vše, co je nějak spojeno s jeho lidskou minulostí, zdánlivě tak dává najevo svou lhostejnost k blížícímu se konci. Zároveň však doufá, že bude-li sám ničit a bořit, přiblíží-li se podobě hrozivého Požírače, dostane se mu milosti a prominutí údělu...

Ryby zůstávají nakonec v naprosté izolaci, již nemají s kým se poradit, komu předat své dojmy, komu vyprávět o svých zaručeně fungujících způsobech, kterak se vyhnout pozření...Snad proto čekají mlčky a vnímají skutečnost nezbytnosti konce jako skutečné vysvobození...Tak dlouho pozorovaly pokusy ostatních, tak dlouho jim poskytovaly útěchu beze slov, že jim pro sebe nic nezbylo - jen smíření a mlhavé, rozmazané pochopení, které nelze vyjádřit slovy...

Ano, každý z Dvanácti má svůj přístup, každý z Dvanácti má své metody a techniky, každý z Dvanácti má své iluzorní představy, každý z Dvanácti má své zdánlivě spásné jistoty... Každý z Dvanácti je ovlivněn faktem svého zrození v konkrétním prostoru a čase a proto podléhá určitým vibracím, které považuje za své, se kterými se ztotožňuje...Proto se obává smrti, proto se obává času, který je pro něj všemocným záhadným činitelem ... Třináctý s časem nebojuje, třináctý se ho neobává - Třináctý prostě časem je.... Třináctý je časem, který vše ničí a zároveň vytváří, třináctý je prostorem, ve kterém vše existuje a zároveň prázdnotou, která vše pohlcuje...

Mysterium Třináctého je mysteriem sjednocení...

Dvanáct znamení představuje pravidelné střídání počátků JANG a JIN - během života se střídají období aktivní s pasivními - kde je však třetí, spojující počátek? Kde je aspekt DEN, aspekt nestranného pozorovatele? Vždyť DEN znamená boření hranic, volnost, východ z dualismu...Zatímco se zmítáme v pochybách a dualistické rozpolcenosti, která je typická pro znamení v němž jsme zrozeni, či pro období, které právě prožíváme, zatímco podléháme nejrůznějším vlivům a vibracím, kdosi klidně pojídá dílek za dílkem - a ten záhadný kdosi je

Čas .... čas se kterým se můžeme stát, se kterým se můžem ztotožnit.

Třináctého je mysteriem čtvrtého...

Lidským myšlením těžko pochopitelná existence čtvrtého rozměru, jemuž je přisuzována funkce zdroje zázraků - pravě odtud jakoby vše přicházelo a tam se zase navracelo...Čtvrtý rozměr prostupující naší trojrozměrnou realitou, čtvrtý, božský stav vědomí, prolínající se třemi běžnými stavy...Snad právě onen bod v centru Zvěrokruhu je místem, kudy prochází nekonečná přímka Ducha, svatého Ducha DEN - Toho, kdo je za vším a ve všem... Ano, Třináctý je uprostřed, Třináctý je na pomezí mezi JANG a JIN, mezi životem a smrtí, Třináctý je vně prostoru a času, Třináctý je na věčnosti...Vždyť Třináctým se nikdo nemohl narodit a přesto každý skrývá v sobě potencionální možnost se jím stát...a přesto každý k němu směřuje, přitahován k centru nepřekonatelnou silou...Jak dlouho bude trvat cesta k němu? Tisíce životů, či jediný okamžik? Sám Třináctý v nás je stavem absolutní bdělosti - je vždy připraven nás prostoupit, touží po tom, stejně jako my po něm - vždyť jsme jedním, jsme vzájemně propojeni... Představme si opět Zvěrokruh v podobě pomeranče - každé znamení jako jeden dílek vytržený z celku, jako dílek, postupně se zužující směrem k centru a zároveň od centra se rozšiřující, půlkruh...Záleží jen na tom, na jaké úrovni jsme se zrodili, nakolik intenzivně pociťujeme úzkost onoho jednoho jediného dílku, nakolik si uvědomujeme své uvěznění v něm a nakolik je nám v něm naopak pohodlno tak, že se jeví naopak jako útulný dům, ze kterého se nechce vycházet...Ani jedno z dvanácti znamení nemá větší či menší šanci stát se Třináctým. Každé z nich prochází postupně svou vlastní evolucí, překonává své vlastní překážky, pochyby, strachy, závislosti a především připoutanost k určitému danému tématu: Umíněný Beran vytrvale odmítá vzdát se svého ega... Poživačný Býk přespříliš ulpívá na všem, co se dá osahat a sníst... Těkavý Blíženec nemůže proniknout k podstatě věcí... Spící Rak se bojí vstát z postele a vyjít z domu... Povýšený Lev se nemůže zapojit do života.... Nervózní Panna stále jen vybírá... Koketní Váhy neumí být samy sebou... Posedlý štír se nemůže uvolnit... Fanatický Střelec se nemůže domluvit... Bezohledný Vodnář stále prchá před zodpovědností... Odevzdané Ryby se nemohou odhodlat k činu... ATD...

Mysterium Třináctého je mysteriem božského stavu.

Třináctý vnímá nejjemnější esenci z každého znamení - .nadšení Berana, smyslnost Býka, zvídavost Blíženců, představivost Raka, originalitu Lva, pokoru Panny, vyrovnanost Vah, odhodlanost štíra, nadhled Střelce, pevnost Kozoroha, nápaditost Vodnáře, soucitnost Ryb... Třináctý je otevřen všem Dvanácti bez rozdílu, stejně jako oni všichni směřují k němu, ať ho nazývají jakkoli...Vždyť on je tím, kdo nemá žádné jméno a přitom všechna, on je tím, kdo není nikým a zároveň všemi, on je tím, kdo je nekonečně vzdálen, a zároveň neustále přítomen..Jeho mysterium se prolíná všemi příběhy, uměleckými díly, je popisováno ve svatých knihách ...Ano, Třináctý již není konkrétní bytostí - Třináctý je pouhým stavem, stavem vědomí... Stav Třináctého je stavem vědomí, rozšířeného do prostoru, stav toho, kdo je ve všem, ve všech a snad právě tehdy skutečně sám sebou...Stav neintenzivnějšího prožitku přítomnosti, minulosti, i budoucnosti v jednom, stav, kdy se zastavil svět, zastavil čas...Třináctý si je plně vědom toho, že se nalézá v naprosté prázdnotě - veškeré jistoty a pokusy nalézt záchytné body znamenají vždy smrt a omezení...Málokdo je schopen vydat se na cestu z domu bez jakýchkoli konkrétních cílů a zájmů a přesto být vždy připraven prožívat ...Vždyť i do tohoto života jsme se vypravili vybaveni svými horoskopy - mapami narození, ze kterých se pokoušíme vyčíst konkrétní cíle a užitek, který máme přinést ostatním... Interpretace horoskopu se vskutku podobá zoufalému zmítání se mouchy, polapené v hrsti - a stejně tak i běžný způsob života - neustálé pokusy, běhání ode zdi ke zdi, od extrému k extrému...Smutek střídá radost, rozčarování nadšení ... nové a nové omyly, ale i poznatky - to vše tak, dlouho, dokud se nedobereme středu, dokud se neztotožníme s tím, pro koho hrajeme své představení...

Mysterium Třináctého je mysteriem nekonečného bodu...

Ano, jakým jiným symbolem bychom mohli Třináctého charakterizovat, přiblížit se k jeho podstatě? K podstatě, která je nekonečná, stejně jako bod - nekonečný bod uprostřed bodu...Symbol vystihující vše a nic, bod, který můžeme dělit donekonečna a nikdy nenalezneme jeho konečnou podobu - a přesto její hledání je hybnou silou všeho bytí. Bod jako centrum veškerenstva - pouze tehdy, když se koncentrujeme na podstatu, směřujeme ke středu, pouze tehdy máme šanci proniknout dále a pohybovat se naopak od středu...Zúžení a rozšíření - smrt a život...Třináctý je právě ono «a» mezi nimi... Posvátná Sušumma, tantrický bindu - centrum jantry, centrum cyklónu, magický slučovací bod mexických šamanů, průzračný duhový bod absolutní volnosti, novozákonní «ucho jehly» - právě tudy vede cesta do jiných rozměrů, právě zde nalézáme návody, jak pohnout vesmírem, jak osvobodit svůj mikrokosmos ze zajetí statického trojrozměrného vnímání ... Ano, stáváme-li se pouhým bodem, pak neexistují pouta, která by mohla být přeseknuta, pak nehrozí bolest ze ztráty, neboť není co ztrácet...Naučíme-li se vnímat svou existenci jako bytí semene, koncentrované životní síly a veškeré informace, pak procházíme útrobami Požírače nedotčeni, pak nehrozí mučivý rozklad a zůstává dobrodružná cesta nedotknutelného poutníka... Nekonečnost bodu je i nekonečností «stavu Třináctého» - nemá hranice a definitivní podoby, jen stupně intenzity...

Mysterium Třináctého je mysteriem nedělání,mysteriem kontemplace...

Ano, co vlastně dělá, čím se zabývá Třináctý v nás, jak se projevuje? Odpověď je opět prostá a paradoxální: Třináctý nedělá nic a právě proto všechno...Jak vlastně porozumět pojmu «nedělání? Ve skutečnosti jde o činnost nesmírně obtížnou - vždyť k «dělání» jsme téměř neustále intenzivně sváděni množstvím nejrůznějších myšlenkových, zpravidla více či méně chaotických impulsů...Ano, čím více se vzdalujeme od podstaty, čím méně se koncentrujeme «na hlavní», čím méně se milujeme, tím intenzivněji jsme popouzeni k dělání všeho možného i nemožného, odrazem čehož je současný stav lidské společné reality, světa, v němž se setkáváme, světa, který byl postupně vytvořen právě takovým «děláním» na úrovni kolektivní mysli... Zaměstnanost je v současné době vskutku největší a nejhlavnější potřebou - zaměstnanost, která by přehlušila a zaplnila strach z prázdnoty. Každý z Dvanácti má svá zaměstnání, své činnosti, své role, které považuje za velmi důležité a nezbytné pro prospěch a vývoj ostatního lidstva...Každý člověk se trápí otázkami a pochybnostmi na téma: «Co vlastně dělat? Jakou roli hrát?» Každý člověk se pokouší více či méně úspěšně se zabývat množstvím činností tak dlouho, dokud se plně nevyčerpá, dokud ho jeho «dělání» nepřivede ke smrti, která přináší i pochopení a odpověď : Hlavní je nedělat... Ano, prázdnota a nedělání - to jsou pojmy, které běžného smrtelníka obvykle vylekají. Výraz: «Nedá se nic dělat», evokuje stav bezvýchodnosti, ale i okamžik, kdy nezbývá, než «nedělat», t.j. přijmout daný stav věcí jako dokonalý, završený...Ano, právě taková je existence Třináctého, takový charakter má bytí mága, t.j. člověka dokonalého...Třináctý představuje dokonalost daného stavu věcí, neboť nezná iluze, spojené s budoucností, ani lítost z chyb minulosti...Proto chceme-li cokoli změnit, potřebujeme se nejprve dostat do stavu, který je co nejblíže ke stavu Třináctého - i modlitba je podobným stavem, neboť dochází k propojení s Ním..Teprve poté vytváříme svou realitu, když jsme jí mohli vnímat i z pozice toho, k němuž směřujeme, když si uvědomíme smysluplnost daného stavu věcí... Nedělání zdaleka neznamení pasivitu, či lenost, prožitek dokonalosti dané reality není zdaleka fatálním přístupem , jak je mnohdy duchovním proudům, či náboženstvím vytýkáno..Vždyť nedělat znamená udržovat mysl ve stavu čistoty - a je-li obklopující nás realita vždy odrazem stavu mysli, pak jde vskutku o činnost z nejužitečnějších, ale i nejnáročnějších...»Nejprve hledejte království boží, ostatní vám bude přidáno», praví Kristus podle evangelií...Ano, králoství boží v nás - království boží jako stav kontemplace, stav čisté mysli, království boží jako průzračná křehká zahrada, zastavěná množstvím zbytečného haraburdí, obrostlá plevelem zdánlivě nezbytných činností...

Mysterium Třináctého je mysteriem vesmírného tance...

Ano, Třináctého v sobě, či v jiné bytosti poznáme podle zvláštního bdělého poklidu a míru, který z něj vyzařuje, podle vyrovnanosti a harmonie, která však v žádném případě není spánkem, neboť kdykoli, když je třeba mění se v aktivitu...Podle mlčení, které se transformuje do slov pouze tehdy, když je to třeba..Podle zdánlivě nesmyslných projevů, které však ve skutečnosti mají ten nejhlubší smysl...Vše, čím se zabývá je vědomé vychylování ze stavu naprosté rovnováhy a znovunavrácení se do ní - třináctý je tím, kdo řídí a zároveň i tím, kdo se veze, Třináctý je tím, kdo vytváří a zároveň užívá stvořeného...Ano, Třináctý je i šiva - božský tanečník, udržující v pohybu celý vesmír...Těžko lze hledat smysl jeho bytí, on sám se jím nijak netrápí - vždyť on sám je smyslem, on je sám sebou a nepotřebuje tedy žádný smysl hledat...i tento svět je jeho výtvorem, i tento zdánlivě nesmyslný, absurdní svět... Ano, stav Třináctého je tím stavem, ke kterému směřujeme - nejcennějším stavem, jehož je třeba pěstovat, udržovat, rozvíjet jako onu tantrickou zahradu, biblický ráj, království boží na zemi...Pokoušíme se ho popsat každý po svém, hledáme návody, kterak ho dosáhnout a Třináctý se shovívavě usmívá a Třináctý prostě je...