« Petr Ondříšek Web.Design Grammar Zvěrokruh Foto Pentax Tahák

Slovesa 5

Neurčitý způsob Časování pomocných sloves Způsobová slovesa
Ostatní tvary způsobových sloves Stažené tvary způsobových sloves Slovesa významová pravidelná
Přítomný čas Minulý čas způsobových sloves Minulý čas významových sloves
Průběhový čas Budoucí čas Před budoucí čas
Podmiňovací způsob přítomný Podmiňovací způsob minulý Průběhový trpný rod
Gerundium

Neurčitý způsob - infinitiv 5.1.

-tvoří se přidáním částice to před sloveso, odpovídá koncovce -t (i) v češtině.

Vyjimky , kde je neurčitý způsob bez to

- způsobová slovesa

can, may, must, shall, will ( včetně  tvarů should, would, need not )

- slovesa v infinitivu, následující po způsobových slovesech

I can go, you must sit -mohu jít, musíš sedět

- po pomocných slovesech

do a did v otázce a záporu

I do not come, they did not speak - nepřicházím, (oni) nemluvili

- po smyslových slovesech

see, hear, watch, feel

I hear her sing slyším ji zpívat

- o některých dalších jako

let mak, help

let me help you - dovolte mi, abych vám pomohl

Časování 5.2.

Pomocná slovesa

to be - být to have - mít to du- dělat, činit

Stojí obvykle s dalším větným členem a užívají se ke tvoření různých časů.

Při časování mají ve všech osobách shodné tvary, pouze 3. osoba jednotného čísla ( a v případě to be 1. osoba) má zvláštní tvar.

Otázka se tvoří pouhým přehozením slovesného tvaru a zájmena.

Zápor přidáním slůvka not za sloveso.

Osobní zájmeno u vět s nevyjádřeným podmětem nelze vynechat.

Rovněž i v holých odpovědích je nutno zájmeno i sloveso zopakovat, pouhé yes nebo no je v odpovědi považováno za neslušné

Is she young? Yes, she is - Je mladá? Ano, je.

To have -mít

Jako významové slovese se většinou opisuje pomocí got

I have got a book - mám knihu.

V minulém čase má jednotný tvar had

To do - dělat

Kromě vlastního významu se používá především jako pomocné sloveso ke tvoření otázky a záporu všech významových sloves ( kromě to be a způsobových sloves)

V minulém čase má pro všechny osoby jednotný tvar did.

to be - být

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I am am I ? I am not am I not ?
you are are you ? you are not are you not ?
he, she , it is is it ? he, she , it is not is he,she,it not ?
we are are we ? we are not are we not ?
you are are you ? you are not are you not ?
they are are they ? they are not are they not ?

to have - mít

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I have have I ? I have not have I not ?
you have have you ? you have not have you not ?
he , she, it has has he, she, it ? he, she , it has not has he, she, it not ?
we have have we ? we have not have we not ?
you have have you ? you have not have you not ?
they have have they ? they have not they you not ?

to do - dělat , činit

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I do do I ? I do not do I not ?
you do do you ? you do not do you not ?
he,she,it does does he,she,it ? he,she,it does not does he,she,it not ?
we do do we ? we do not do we not ?
you do do you ? you do not do you not ?
they do do they ? they do not do they not ?

Způsobová slovesa 5.3.

Způsobová slovesa ( též postojová nebo modální) nemají sama plný význam, vyjadřují vztah mluvčího k ději a většinou se jich užívá ve spojení s neurčitým způsobem jiných významových sloves.

can >mohu may smím must musím can mohu, umím

can má v minulém čase tvar could . Tento tvar se používá i při tvoření kondicionálu.

Lze nahradit opisem to be able - být schopen

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I can can I ? I cannot can I not ?
you can can you ? you cannot can you not ?
he,she,it can can he,she,it ? he,she,it cannot can he,she,it not ?
we can can we ? we cannot can we not ?
you can can you ? you cannot can you not ?
they can can they ? they cannot can they not ?

may - smím

má v minulém čase tvar might. Tento tvar se používá i při tvoření kondicionálu.

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I may may I ? I may not may I not ?
you may may you ? you may not may you not ?
he,she,it may may he,she,it ? he,she,it may not may he,she,it not ?
we may may we ? we may not may we not ?
you may may you ? you may not may you not ?
they may may they ? they may not may they not ?

must - musím

se v infinitivu nahrazuje opisem to have to.

I must go = I have to go - musím jít

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I must must I ? I must not must I not ?
you must must you ? you must not mustyou not ?
he,she,it must must he,she,it ? he,she,it must not must he,she,it not ?
we must must we ? we must not must we not ?
you must must you ? you must not must you not ?
they must must they ? they must not must they not ?

Způsobové sloveso musí stát vždy s infinitivem významového slovesa vedle sebe

you can go there může tam jít

we must do it musíme to udělat

V kladné větě se may - smím prakticky neužívá, omezuje se většinou na otázku v l. os. jedn.č.

may I take it? - smím si to vzít?

Pozor při záporu dochází k významovému posunu:

způsobové sloveso kladné záporné
can I can - mohu I cannot - nemohu
may I may - smím I must not - nesmím I may not - nesmím
must I must - musím I need not - nemusím

Záporná otázka se u způsobových sloves prakticky nevyskytuje, jedině jako výraz překvapení a údivu.

Ostatní tvary způsobových sloves 5.4.

pomocná slovesa s významem způsobových shall - mít (povinnost)

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I shall shall I ? I shall not shall I not ?
you shall shall you ? you shall not shall you not ?
he,she,it shall shall he,she,it ? he,she,it shall not shall he,she,it not ?
we shall shall we ? we shall not shall we not ?
you shall shall you ? you shall not shall you not ?
they shall shall they ? they shall not shall they not ?

will - chtít

přítomný čas otázky zápor záporná otázky
I will will I ? I will not will I not ?
you will will you ? you will not will you not ?
he,she,it will will he,she,it ? he,she,it will not will he,she,it not ?
we will will we ? we will not will we not ?
you will will you ? you will not will you not ?
they will will they ? they will not will they not ?

Shal, Will

jako významová se užívají jen omezeně.

Shal I open mám otevřít?

shal he go má jít

you shall see uvidíš (hrozba)

I will do it chci to udělat

will you have it? chceš to ( mít)?

he will finish it dokončí to ( určitě)

Převážně se však používají jako pomocná k tvoření budoucího času.

V kondiciálu mají jednotný tvar should a would.

Stažené tvary pomocných a způsobových sloves 5.5.

Stažené tvary se používají v hovorové řeči. Pouze v kladné otázce zůstává vždy plný tvar.

V písemné formě by se měl tento způsob omezit jen na přímou řeč.

Místo vypuštěných samohlásek se píše apostrof.

sloveso plný tvar stažený tvar
to be I am you are it is it is not are not I'm you're it's it isn't aren't
to hav I have you have he has I have not he has not I had I had not I've you've he's I haven't he hasn't I 'd I hadn't
to do I do not he does not I did not I don't he doesn't I didn't
can I cannot I could not I can't I couldn'
may I may not I might not I mayn't I mighn't
must I must not I mustn't
need I need not I needn't
shall I shall not I should not I shan't I shouldn't
will I will I will not I would I would not I'll I won't I'd I wouldn't

Slovesa významová pravidelná 5.6.

Přehled časů a způsobů

tvar prostý průběhový trpný rod
neurčitý způsob
to invite zvát to be inviting zvát (nyní) to be invited být zván
přítomný čas
I invite zvu I am inviting zvu I am invited jsem zván
he invites zve he is nviting on zve he is nvited je zván
minulý čas
I invited zval jsem I was inviting zval jsem (nyní) I was invited byl jsem zván
you invited zval jsi you were inviting zval jsi ( nyní) you were invited byl jsi zván
předpítomný čas
I have invited zval jsem I have been inviting zval jsem (nyní) I have been invited byl jsem zván
he has invited on zval he has been inviting on zval ( nyní) he has heen invited on byl zván
předminlý čas
I had invited pozval jsem I had been inviting pozval jsem I had been invited byl jsem pozván
budoucí čast
I shal invite pozvu I shall be inviting budu zvát I shall be invited budu pozván
you will invite pozvete you will be inviting budete zvát you will be invited budete pozván
předbudoucí čas
I shall have invited budu mít pozváno I shall have been inviting budu zvát I shall have been invited budu pozván
you will have invited bude te mít pozváno you wil have been inviting budete zvát
podmiňovací způsob přítomný
I should invite pozval bych I should be inviting zval bych (nyní) I should be invited byl bych pozván
you would invite pozval by jste you would be inviting zval by jste
podmiňovací způsob minulý
I should have invited byl bych zval I should have been inviting byl bych zval ( nyní) I should have been invited byl bych zván
you would have invited by jste zval you would have been inviting byl by jste zval you would have been invited byl by jste zván

Přítomný čas 5.7.

Časování

Přítomný čas má jen dva tvary- ve všech osobách jednotného i množného čísla shodný s infinitivem ( bez to), pouze ve 3. os. čísla jedn. se přidává -(e)s .

Tvoří a vyslovuje se stejně jako množné číslo podstatných jmen.

I go jdu

I do dělám

I say říkám

I try zkouším

he goes jde

he does dělá

he says říká

he tries zkouší

Otázka

Otázka se tvoří pomocným slovesem to do.

Slovesný tvar do ( ve třetí os. č. jedn.does) se postaví před významové sloveso se zájmenem

Do you live in this house? Žiješ v tomto domě?

Does your mother work here? Pracuje tvá matka zde?

Zápor

Zápor rovněž využívá slovesa do. Před sloveso se klade ve formědo not (don't) , resp.does not (doesn't)

I do not live here nežije zde

She does not know him nezná ho

V záporné otázce se dává slůvko not mezi os. zájmeno a sloveso

Do you not see it? Nevidíte to?

Does she not work? Ona nepracuje?

ale ve staženém tvaru zůstává složeni

don't (doesn't) pohromadě

don't you see it? nevidíte to?

doesn't she work? ona nepracuje?

Rozkazovací způsob

Ve 2. os. jedn. i mn. čísla je tvořen pouze neurčitým způsobe bez to

say it řekni to!

come here pojď sem!

be careful buď opatrný!

Záporný rokaz se pak tvoří pomocí do , předsunutím do not (don't)(včetně slovesto bea to do)

do not buy it nekupj to!

do not do it nedělej to!

do not be late nechoď pozdě!

Rozkazovací způsob l.os.mn. čísla používá vazby let us doslova nechejte nás

let us go pojďme !

let us play zahrajme si !

let's have a coffe dejme si kávu!

obdobně lze tvořit rozkazovací způsob i u ostatních osob

let him do it ať to (on) udělá !

let me introduce dovolte mi představit !

let her go there ať tam jde (ona) !

Průběhový tvar

Ve všech časech a způsobech se vyskytuje kromě prostého I průběhový tvar, který označuje, že děj právě probíhá.

Tvoří se pomocí příčestí přítomného ( infinitiv+ přípona -ing) s příslušným tvarem slovesa be.

přítomn čas

I am speaking mluvím

she is coming přichází

you are coming přicházíte

minulý čas

I was speaking mluvil jsem

she was waiting čekala

you were coming přicházeli jste

Otázka a zápor se tvoří stejně jakou u pomocných sloves

Is peter reading the book čte Peter knihu?

Peter is not reading the book Peter nečte knihu

Is he not reading the book? nečte knihu?

V ostatních časech a způsobech se jen odpovídajícím způsobem mění tvar slovesa be .

Trpný rod

Trpný rod rovněž tvoří samostatné tvary ve všech časech a způsobech a vyjadřuje, co se děje s podmětem.

Skládá se z příčestí minulého a slovesa be v příslušné osobě a čase.

Přítomný čas

the restaurant is closed restaurace je zavřena

I am prepared jsem připraven

Minulý čas

the restaurant was closed restaurace byla zavřena

you were prepared byli jsme připraveni

Zápor

Kromě sloves v záporném tvaru ( not, do not) je možno zápor ve větě vyjádřit i zájmenem nožádný a jeho složeninami

I have no cigarttes nemám cigarety

they have no lessons today nemají dnes vyučování

nobody can help you nikdo vám nemůže pomoci

Tak lze zápor vyjádřit v zásadě dvojím způsobem:

kladným slovesem a záporným větným členem s no

there is no possibility neni možnost

záporným slovesem s kladným větným členem se zájmenem any

there is not any possibility neni možnost

Je-li tedy ve větě no a jeho složeniny, musí mít sloveso vždy kladný tvar, nelže použítnot nebodo not.

Minulý čas pomocných a způsobových sloves 5.8.

to be

Angličtina nemá "tykání" a pro všechna slovesa ve 2. osobě používáme pro přítomný čas slovesa být tvar are

I was byl jsem
we were byli jsme
you were byl jsi
you were byl jste
he has on byl
they were oni byli
I was at home byl jsem doma
were we there? byli jsme tam?
she was not at school nebyla ve škole

to have

ve všech osobách má jednotný tvar had

I had breakfas snídal jsem
they had much time měli dost času

v otázce a záporu lze užít postup jako u to be

Had I? měl jsem pravdu
I had not neměl jsem pravdu

stále častěji se prosazuje způsob s použitím do tj.did

did I have? měl jsem
I did not have neměl jsem

to do

ve všech osobách má tvar did jako významové musí ke tvoření minulého času otázky a záporu používat pomocného slovesa do

what di he do? co dělal?
I did not do it neudělal jsem to

can

ve všech osobách má stejný tvar could

I could go
could I go? mohl jsem jít?
I could not go nemohl jsem jít

Užívá se i k vyjádření podmiňovacího způsobu

could you tell me mohli byste mi říct

K vytvoření vlastního minulého času se využívá také opisu

to be bale - být schopen
I was not able (unable) to do it nemohl jsem (nebyl jsem schopen) to udělat.

may

minulý čas lze vyjádřit opisem to be allowed to - být dovoleno = smět

přít.č. may I use your telephone? mohu použít vašeho telefonu?
min.č. was it allowed to use your telephone? bylo dovoleno použít vašeho telefonu?
min.č. was I allowed to use your telephone? směl jsem použít vašeho telefonu?

must

nemá minulý čas, užívá se opisu pomocí have to

přít.č. I must go= I have to go musím jít
min.č. I had to go musel jsem jít
did I have to go? musel jsem jít?
I did not have to go nemusel jsem jít

Minulý čas významových sloves 5.9.

tvoří minulý čas jednak nepravidelně kde je nutno tvary si zapamatovat a jednak pravidelně příponou -ed

pravidla pro pravidelnou tvorbu minulého času:

- u sloves končících souhláskou se k neurčitému způsobu přidává -ed

to work - pracovat
I worked - pracoval jsem

- končících nevyslovovaným -e se přidává -d

to live - žít
I lved - žil jsem

- končících na souhlásku a -y dochází ke změně na -i

to study - studovat
I studied - studoval jsem

-je li před -y samohláska nemění se

to stay - zůstat
I stayed - zůstal jsem

-jednoslabičných s krátkou samohláskou a souhláskou se souhláska zdvojuje

to stop /zastavit
I stopped /zastavil jsem

u přízvučného koncového - r a koncového -i se hláska zdvojuje vždy

to prefer - dávat přednost
I preferred dával jsem přednost
to dial - vytočit číslo
I dialled vytočil jsem číslo

Všechny osoby a čísla mají stejný tvar !!

Výslovnost koncového -d po

-samohláskách a znělých souhláskách (mimo d) jako [d]

-neznělých souhláskách (p,k.s,š,č) jako [t]

-po -t a -d jako [-id]

he died [daid] zemřel
he used [júzd] použil
he washed [wošt] umyl
he dressed [drest] oblékl
he started [startid] začal
he added [aedid] přidal

Čas minulý u pravidelných sloves v otázce a záporu

Otázka a zápor se tvoří stejně jako v čase přítomném pomocným slovesem ve tvaru did

did she work? pracovala?
she did not work nepracovala
did she not work? nepracovala?

V otázce a záporu se did v osobách a časech nemění a sloveso zůstává pak v neurčitém způsobu

did you go? šli jste?
we didn't go nešli jsme
didn't you go? nešli jste?

Vkladné otázce pomocné sloveso odpadá, jeli podmětem otázky tázací zájmeno

who, what, which, whose , how much, how many

who worked here? kdo zde pracoval?
whish of you studied better? který z vás studoval lépe:
how many boys played? kolik hochů hrálo?

Průběhový čas 6.1.

Průběhový čas se tvoří minulým časem pomocného slovesa to be v příslušné osobě a přítomným příčestím slovesa s -ing

I was waiting - čekal jsem ( celou dobu)
they were playing - hráli ( tenkrát právě)

Otázka a zápor se tvoří bez to do

was she walking? šla pěšky?
were we singing? zpívali jsme?
she was not walking nešla pěšky
we were not singing nezpívali jsme

Označujeme tak děje, které v minulosti probíhaly a trvaly určitou dobu nebo které v minulosti probíhaly současně.

we were walking and singing šli jsme a zpívali jsme

Trpný rod v minulé čase se tvoří obdobně časováním pomocného slovesa to be v minulém čase a příčestím minulým

I was invited byl jsem pozván
were you invited? byl jsi pozván?
we were not invited nebyli jsme pozváni.

Budoucí čas 6.2.

Budoucí čas se tvoří pomocí sloves shall v l. osobách jednotného i množného čísla resp. will v ostatních osobách a neurčitého způsobu významového slovesa ( bez to ).

I shall write napíši,
they will read budou číst
he will be there bude tam

Otázka a zápor se tvoří pomocným slovesem

shall I read? budu číst?
he will not have time nebude mít čas
I'll not do it neudělám to
will you not wait´?= won't you wait? nebudeš čekat?

Opisem lze vytvořit budoucí čas u velmi blízké budoucnosti , že se něco chystá, k něčemu se schyluje.

Tvoří se složeninou to be going + infinitiv

I am going to speak promluvím , hodlám mluvit
it is going to rain bude pršet ( nyní)

Průběhový tvar budoucího času označuje děj, který právě začne a bude trvat.

Tvoří se vložením pomocného slovesa be ve stálém tvaru mezi pomocné slovesoshall, will a průběhový tvar významového slovesa.

I shal be writing (od) teď budu psát (dlouho)
she will be stopping zastaví ( a zůstane stát)

Trpný rod budoucího času je obdobný, pouze významové sloveso je v příčestí minulém

I shall be invited budou zván, pozván
will he be introduced? bude představen?
it will not be reserved nebude rezervováno
will it not be reserved? nebude to rezervováno?

Předbudoucí čas 6.3.

Předbudoucí čas je v praxi méně obvyklý a jeho další tvary rovněž.

Vyjadřuje děje, které v budoucnu proběhnou před určitým dalším dějem nebo okamžikem.

Tvoří je pomocná slovesa budoucího času a infinitiv minulý.

I shall have worked budu pracovat (dokud, až..)
they will have finished dokončí to ( dokud, zatímco..)
will they have closed? budou mít zavřeno?
we shall not have prepared nebudeme připraveni

Vyskytuje se i v průběhovém tvaru

I shall have been working budu (zatím, stále) pracovat

a v trpném rodě

it will have been prepared bude to připraveno ( do dané doby)

Podmiňovací způsob přítomný 6.4.

Podmiňovací způsob přítomný se tvoří z pomocných sloves should ( pro l. osobu), resp. would (pro ostatní) a neurčitého tvaru významového slovesa ( bez to)

I should[šud] go - měl bych jít,
you would [wud] come - přišel bys

Otázka a zápor

would he see? viděl by?
we should not go nešli bychom
should I not take it? = shouldn't I take it? neměl bych to vzít?

Některá způsobová slovesa mohu rovněž tvořit kondicionál:

can - he could [kud] mohl by
may - he might[mait] směl by, snad by

V případě must je nutno použít opisu pomocí to have to

I should have to musel bych

Rovněž lze v kondicionálu tvořit průběhový tvar

I should be working pracoval bych ( právě)

i trpný rod

he would be finished byl by hotov

Použije-li se should ve 2.a 3. osobě, mění to význam na "mělo by se!"

you should study měl bys studovat
they shouldn't wait neměli by čekat

Naopak v l. osobě znamená ochotu

we would help you pomohli bychom vám ( rádi)

Podmiňovací způsob minulý 6.5.

Podmiňovací způsob minulý se tvoří pomocí pomocných sloves should resp.would + infinitivu minulého

I should have worked byl bych pracoval
what would you have done? co vy byste dělal?
it would not have been possible to by nebylo bývalo možné

Tvoří jej i slovesa způsobová

can he sould have worked byl by mohl pracovat
may he might have worked byl by směl pracovat

Má i průběhový tvar

I should have been woeking byl bych (právě) pracoval

a trpný rod

I should have been prepared byl bych býval připraven

Průběhový trpný rod 6.6.

Průběhový rod trpný existuje jen v přítomném a minulém čase.

Tvoří jej příslušný tvar pomocného slovesa to be ( being [bíinÔ]) s příčestím minulým významového slovesa.

Přítomný čas:

I am being asked jsem (právě ) tázán
it is being prepared je to (právě) připravováno

Minulý čas:

I was being asked byl jsem ( právě) tázán
it was being prepared bylo to ( právě ) připravováno

Gerundium 6.7.

Gerundium je tvar, který se v češtině nevyskytuje. Má tvar shodný s přítomným příčestím.

V angličtině se často používá a vyjadřuje obvykle co se současně děje, že děj slovesa určitého probíhá a pod.

Má tvary přítomné a minulé, činné i trpné.

* činné trpné
přítomnéusing užívání being used být užíváno
minuléhaving used having been used být užito

činné trpné
přítomné helping pomáhání being helped být pomáháno
minulé having helped having been helped být pomoženo
to go shopping jít nakupovat
it started raining začalo pršet
I don't like being disturbed nejsem rád vyrušován
I remember having heard about it pamatuji se , že jsem o tom slyšel
do you remember having been asked? pamatujete si, že jste byl tázán?

Potvrzovací otázky vyjadřují české " opravdu? " a pod.

V hovorové angličtině se často používají. Tvoří se dodatečnou otázkou, v níž se pomocné nebo významové sloveso opakuje spolu se zájmenným podmětem.

U pomocných a způsobových sloves se tvoří tato doplňková otázka jen jimi, u sloves významových pomocí do .

Pokud dává potvrzovací otázku mluvčí přímo ve větě, je tato v kladné větě záporná a v záporné větě kladná.

He has not much time, has he? Nemá moc času, že?
You are tired, aren't you? Jste unaven, že?
They can do it, can't they? Mohu to udělat, že ano?
You work in the office, don't you? Pracujete v kancelářI, že ano?
They didn't speak English, did they? Nemluvili anglicky, viďte?

V rozhovoru může i partner vyjádřit svůj údiv , komentář ke sdělené skutečnosti podobnou doplňkovou otázkou.

Na kladnou větu je však tato " odpověď" " rovněž kladná, na zápornou větu záporná.

He has bought a new car. Koupila si nové auto
Has he? Opravdu?
She didn't say it. Ona to neřekla.
Didn't she? Skutečně?
I shan't be here. Nebudu zde.
Won't you ? Že ne?